Krakatit

Zámek Chyše a jeho háje prastarých stromů, zahradní altány, průzory, park s tišinami a jezírky, do nichž proudila voda úzkým potokem z nedalekých luk, musel vnímavého Čapka okouzlit. Dnes jsou z pečlivě utvářené zahrady jen zbytky, i když se na rekonstrukci původní podoby usilovně pracuje.

Karel Čapek v Krakatitu, jehož hlavní hrdina se mimochodem jmenuje Prokop, píše: “…zamířil pomalu k zámku cestou, po které byl přišel. V parku nebylo živé duše, jemný déšť šuměl v korunách stromů, v zámku svítili a klavír bouřil do šera vítěznou písní.“ Zdá se být tedy téměř jisté, že se v těchto řádcích odrážejí spisovatelovy chvíle prožité na Chyši.

Mnohem důležitější je ale fakt, že zatímco na evropských frontách umíraly miliony lidí, začaly právě tady vznikat Čapkovy obavy o osud lidstva, které později vtělil do svých nejslavnějších děl. Právě v této době se masově uplatňovaly smrtonosné moderní zbraně jako kulomety, plamenomety, tanky, dalekonosná děla a letadla s bombami. Ty v autorově fantazii předjímaly vynález strašlivé třaskaviny, kterou nazval krakatit.

Také klíčová scéna výbuchu krakatitu má svůj předobraz v okamžiku, kdy v nedalekém Bolevci u Plzně vybuchla muniční továrna. „Karel Čapek to velice dramaticky prožíval, slyšel detonace a viděl dým nad kopci,“ vypráví Vladimír Lažanský. “Přitom ten výbuch byl naprosto zbytečný. Způsobilo ho nedodržování bezpečnostních předpisů při práci. Tisk o tom nesměl psát a celou oblast tehdy uzavřelo četnictvo.” Ale to ještě není všechno. Podle Vladimíra Lažanského mají všechny postavy Krakatitu předlohy skutečných lidí z prostředí chyšského zámku